Milan Urban se narodil v roce 1958 v Čáslavi. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, poté působil jako technik v ČKD Kutná Hora, později jako výrobní náměstek ČSAO Čáslav. Od roku 1991 pracoval na Městském úřadě v Čáslavi ve funkci vedoucího odboru hospodářství a investic. V letech 1995-1998 se pohyboval v soukromé sféře. V ČSSD je od roku 1995, od roku 1998 je poslancem Parlamentu. M. Urban je členem rozpočtového výboru, členem stálé komise pro bankovnictví a od roku 2001 členem dozorčí rady České konsolidační agentury. Ministrem průmyslu a obchodu se stal v březnu tohoto roku.

Milan Urban je ženatý, má dceru a dva syny.

Připouštíte, že by vláda mohla zrušit tendr na prodej Severočeských dolů a Sokolovské uhelné? Postup kritizují nejen opoziční politici, ale i některé firmy.

Nepřipouštím, není žádný důvod. Vláda přesně stanovila podmínky a rozhodla předem, že bude předkvalifikační kolo. Jmenovala výběrovou komisi, která posoudila naprosto transparentně uchazeče z hlediska splnění předkvalifikačních kritérií, a ti, kteří je nesplňovali, byli vyřazeni. Teď poběží první kolo vlastního výběrového řízení, které vyžaduje po uchazečích, aby předložili podnikatelský záměr a navrhli cenu. Jsem rád, že podnikatelský záměr činí 55 % váhy a cena 45 %, protože prodávat doly není jako prodávat housku na krámě. Je to specifická záležitost, kde musí být zajištěna vazba na energetickou koncepci, tedy na dlouhodobou těžbu, a musí být také zohledněny regionální aspekty. Do doby, než se budou otvírat obálky (termín předložení závazných nabídek byl 9. 12. - pozn. red.), nepřipadá v úvahu, že by se proces jakýmkoli způsobem měnil. Teprve až bude vyhodnocen a komise předloží návrhy, vláda má právo rozhodnout, že doly prodá některému z uchazečů, nebo má také možnost neprivatizovat vůbec.

Zmínil jste vazbu na energetickou politiku. Návrh energetické koncepce je víceméně hotov, ale zatím stejně není jasné, zda a kdy se budou stavět nové tepelné nebo jaderné elektrárny nebo jaký bude podíl obnovitelných zdrojů.


V současné době byla ukončena veřejná diskuse, do které se zapojilo i mnoho nevládních institucí. Některé jejich připomínky jsme do návrhu zapracovali. Nyní probíhá oficiální procedura posouzení vlivu koncepce na životní prostředí. Koncepce pracuje se šesti variantami Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) a jednou Ministerstva životního prostředí (MŽP) a z nich pak vybere vláda (MPO ji předá do konce roku, vláda se jí bude zabývat pravděpodobně hned na začátku roku příštího - pozn. red.). MPO vychází z filozofie snížení závislosti na dovozech a využití domácích zdrojů, z principu určité cenové stability při využití obnovitelných zdrojů a z principu zachování jaderného programu.

Zrovna na podílu obnovitelných zdrojů se s MŽP asi nikdy neshodnete.


Ale koncepce MPO není extrémně odlišná od alternativy MŽP; pokud se podíváme na budoucí podíl jednotlivých energií, rozdíl není až tak velký. MŽP dává o něco větší důraz na dovoz plynu a menší na využití domácího uhlí. Také dává větší důraz na obnovitelné zdroje, hovoří o 20 %, my o 16 %. Takový podíl vidíme z hlediska technických a geografických možností v roce 2003 jako strop, protože bereme v úvahu také cenovou stabilitu. Není žádným tajemstvím, že energie z obnovitelných zdrojů je třikrát dražší než energie vyrobená klasicky.

O podílu využití jednotlivých primárních zdrojů energie nakonec rozhodne vláda. Od toho se bude odvíjet úvaha, kolik budeme stavět nových tepelných elektráren, respektive kolik jich obnovíme. Od roku 2008 končí postupně životnost osmi důležitých tepelných elektráren. Buď je nahradíme zase tepelnými elektrárnami, nebo jadernými, nebo dovozem. O tom bude vláda rozhodovat. Podle mého názoru musí velmi pečlivě zvážit všechny aspekty, protože energie, její cena, stabilita dodávek, to je něco, co zásadně ovlivňuje podnikatelské prostředí i domácnosti - mnohem více než některá jiná rozhodnutí vlády či Parlamentu.

Zatímco s dalšími jadernými zdroji to není tak jisté, nové hnědouhelné elektrárny budou. Je to tak?


MPO chce zachovat kapacity na hnědé uhlí, což má i sociální aspekt. Kdybychom plně nahradili hnědé uhlí dovozem nebo jadernou energetikou, což samozřejmě je teoreticky možné, tak by to znamenalo naprostý útlum v regionu severozápadních Čech a růst nezaměstnanosti. Hnědé uhlí je domácí surovina, se kterou musíme počítat, nicméně k postupnému snižování roční těžby dojde, a to do roku 2030 zhruba o polovinu oproti stávajícímu stavu.

MPO počítá s tím, že do roku 2020 stoupne spotřeba energie asi o jednu pětinu. Počítáte také s úsporami? Čísla ukazují, že energetická náročnost je v ČR o třetinu vyšší, než činí průměr EU.


To může MPO ovlivnit jen zčásti, jde o proces, který bude probíhat hlavně v průmyslu, kde staré technologie musí být postupně nahrazovány novými, s nižší spotřebou energie. Tlak trhu na výrobce, aby produkovali konkurenceschopné zboží, tady určitě bude. MPO má samozřejmě i programy, které chce rozjet, týkají se výběru technologií, které by měly rychlejší odpisy a umožnily rychlou modernizaci sloužící nejen ke snížení energetické náročnosti, ale i ke zvýšení produktivity práce. Máme rovněž programy týkající se zateplování, snížení energetické náročnosti ve státních budovách, i některé další pro soukromý sektor. Cíl je jasný: dostat se v roce 2030 na stejnou úroveň energetické náročnosti jako země Evropské unie.

Jak dopadla na MPO analýza efektivnosti programů? (Ta byla součástí auditů veřejných výdajů, které resortům na jaře uložilo Ministerstvo financí - pozn. red.)


Nejprve musím říci, že vláda nás za výsledky auditu pochválila: prostředky, které máme k dispozici, jsou vynakládány v souladu s pravidly a v souladu s očekávanou efektivitou jednotlivých programů. Teď musíme zvážit, které programy podporovat intenzivněji a které utlumit. Doba, kdy jsme restrukturalizovali, je už za námi, přichází doba inovací, modernizací, kdy musíme podporovat úspěšné, aby byli ještě úspěšnější.

Jak dopadly programy na podporu inovací?


Jsou v hodnocení efektivity asi v průměru. Na špičce jsou programy týkající se investičních pobídek - program podpory technologických center a strategických služeb.

Podíl prostředků vynakládaných na výzkum, vývoj a inovace je v ČR stále malý, přestože podle doporučení Evropské unie i dřívějších prohlášení vlády měl podstatně vzrůst. Proč?


Máte pravdu, že podíl 0,58 % na hrubém domácím produktu je ve srovnání s podílem ostatních vyspělých zemí Evropy i světa velmi malý, je to asi polovina. HDP sice roste, takže automaticky rostou i výdaje na tyto účely, ale jsem zastáncem toho, abychom zvýšili i samotný podíl v procentech. Českou anomálií také je, že tyto prostředky se rozdělují v jiném poměru, než je žádoucí a v Evropě obvyklé.

Podniky kritizují, že roste podpora institucím, především Akademii věd, zatímco na konkrétní vývojové projekty je stále méně prostředků. Je pro nás významnější - obrazně řečeno - zkoumat motýly v Patagonii než konstruovat nové stroje?


Celkově prostředků není méně, MPO má na rok 2003 v programu na podporu vědy a výzkumu částku okolo 1,4 miliardy korun, pro rok 2004 je navrženo1,7 miliardy. Ale pravda je, že u nás jdou dvě třetiny na základní výzkum, třetina na aplikovaný, a to je třeba obrátit. Také musíme hledat způsoby, jak propojit podnikatelský sektor s vysokými technickými školami, zejména pokud jde o malé a střední firmy. Čili v této oblasti je třeba udělat desítky drobných kroků, které MPO musí koordinovat. V každém případě je rozvoj výzkumu a inovací jedinou možností, jak být konkurenceschopnou zemí. Kudy chodím, tam opakuji, že na tyto účely musíme přidat, prosazoval jsem to i při projednávání rozpočtu na rok 2004.

Nicméně, jak jste řekl, vypadá to na navýšení o pouhých 300 milionů. Počítá se s významnějším nárůstem prostředků na výzkum a inovace v dalších letech?


Zatím se počítá do roku 2006 s mírným nárůstem na 0,6 %. Považuji to za nedostatečné a myslím, že o tom budeme muset ještě debatovat v rámci rozpočtů pro každý rok.

Zmínil jste již programy na podporu technologických center a strategických služeb. Podle našich informací se v této oblasti chystají změny. O co jde?


V těchto dnech jsme do vlády předložili nový zpřesněný program na podporu výstavby technologických center a strategických služeb. Je to přirozené rozšíření systému investičních pobídek směrem k sofistikovanějším druhům činnosti. Při splnění programem daných podmínek bude moci investor vedle již známých pobídek čerpat ještě prostředky na činnost těchto center. Jde nám především o podporu vysoce kvalifikovaných činností a odborníků (viz str. 11).

Musím se také zmínit o novele zákona o investičních pobídkách, která je v závěru legislativního procesu, měl by ji teď schvalovat Senát. Cílem této novely (tzv. euronovela - pozn. red.) je, abychom mohli poskytovat investiční pobídky i po vstupu do EU (viz Ekonom č. 42/2003). Tím, že se snížil finanční limit pro poskytnutí pobídek, se tento systém výrazně přiblížil možnostem širší skupiny českých zájemců.

V souboji o automobilku Hyundai obsadila ČR až třetí místo, Slováci a Poláci postoupili do finále. Vyhodnotili jste, proč se tak stalo?


Neudělali jsme žádnou chybu. Nabídli jsme vše, co je možné v rámci pravidel pro poskytnutí podpory. Dokonce si myslím, že jsme šli až na hranu. Nevíme, proč se Hyundai takto rozhodla, pravděpodobné je, že sehrály roli nižší náklady na pracovní sílu na Slovensku, možná i rovná daň, o tom se dá spekulovat. Polsko má zase podstatně větší trh, ale to jsou vše jen moje názory.

Slováci prý dokonce netrvali na žádných sankcích v případě, že by Hyundai nesplnila, co slíbila. My ano?


Z korejské strany zazněl dotaz, co by se stalo, kdyby po dvou či třech letech došlo například k přesunu investice. My jsme řekli, že v takovém případě by podporu museli vrátit. Ale nevím, jestli právě toto sehrálo nějakou roli.

Co bude teď se zónou v Žatci?


Práce na žatecké průmyslové zóně běží intenzivně dál. Zahájili jsme jednání s dalšími potenciálními investory. Je jen otázka času, kdy přijde do Žatce jiná společnost s investicí nepochybně srovnatelnou s Hyundai.

Kdo by to mohl být?


Investoři nelibě nesou, když se objeví o jednáních informace v médiích. Nechci proto říkat konkrétní jména.

Do konce roku by se měly sloučit agentura na podporu investic CzechInvest, Agentura pro rozvoj podnikání (ARP) a CzechIndustry. Stane se tak? A zůstane agentura na podporu obchodu CzechTrade zvlášť?


CzechIndustry a ARP budou od 1. ledna 2004 připojeny k CzechInvestu, CzechTrade zůstane samostatná. Sloučení agentur je mimo jiné přípravou na další významné projekty - čerpání prostředků z EU a projekty partnerství mezi soukromým a veřejným sektorem, takzvané PPP. Chtěl bych, abychom tyto projekty nastartovali co nejdříve. Dovedu si představit, že by se formou PPP realizovaly částky okolo čtyř či pěti miliard dolarů ročně, nemuselo by přitom jít jen o dálnice či letiště, ale třeba i o některou z tepelných elektráren. Ve světě se tak stavějí i věznice.

Už je pro to vytvořeno legislativní zázemí?


MPO spolupracuje s Ministerstvem financí, které nyní zpracovává věcný záměr zákona. Není to jednoduché, především z hlediska kompetenčního, protože dnes přísluší majetky do správy různých resortů a bude třeba určit místo, odkud se bude celý proces řídit. Bude kolem toho určitě spousta sporů, ale do budoucna je to pro ČR perspektivní cesta. Dnes se z hlediska přílivu investic pohybujeme na vrcholu, ale nemůžeme očekávat, že tomu tak bude navždy. Právě partnerství mezi soukromým a státním sektorem to může doplnit. Kdybychom byli připraveni dříve, nemusel ani projekt D47 skončit kolapsem.

Počítáte s tím, že by jak příliv peněz ze strukturálních fondů, tak i projekty PPP nějakým způsobem řídil, respektive administroval, CzechInvest? Pokud ano, pak by bylo potřeba ho značně personálně posílit.


CzechInvest má k těmto projektům nejblíž. Nepočítáme s tím, že by v celkovém součtu pracovníků přímo i nepřímo podřízených ministrovi průmyslu a obchodu došlo k nějakému nárůstu, dojde ale určitě k pohybu v rámci struktury a postupně i k personální výměně. Chceme přilákat mladší lidi, kteří mají nějaký náboj.

Dojde k nějakým změnám v náplni práci CzechTrade?


CzechTrade má ve vínku řadu programů, mimo jiné zastupování na trzích, prospekce trhu a tak dále. Přemýšlíme samozřejmě nad tím, zda jsme schopni vytvářet ještě nějakou další sofistikovanou podporu pro exportéry. Ale spíše jde o to celý systém proexportní podpory státu sladit. Chtěl bych posílit postavení obchodních radů na zastupitelských úřadech. Je dobře, že se v roce 1998 podařilo částečně vrátit ekonomickou diplomacii na MPO, ale teď je třeba systém dál propracovávat, například tím, že by radové měli nějaký autonomní rozpočet v rámci zastupitelského úřadu, což dnes není. O tom vedu v současné době s panem ministrem zahraničních věcí diskuse. Zároveň bych chtěl posílit také pozici CzechTrade. V této souvislosti je ale důležité vymezit roli a pravomoci pracovníků agentury a obchodních radů.

Počítáte s dalšími kancelářemi CzechTrade ve světě? Kde by měly vzniknout?


Vytvořili jsme docela dobré možnosti pro spolupráci například v Latinské Americe, počítáme s tím, že by zastoupení CzechTrade mohlo vzniknout v Brazílii, v Chile nebo v Peru. Zkoumáme i další teritoria, kde bychom se mohli nově prosadit nebo se tam vrátit.

Související