Ve chvíli, kdy vláda poprvé konkretizovala svoji představu důchodové reformy na principu NDC (pomyslných individuálních účtů), vzniklo v debatě s odborníky tolik otázek, že vyhlídka reformy je opět nejasná.

Švédsko a my. "Je to opravdu nejlepší metoda pro český důchodový systém, vzhledem k jeho výchozím podmínkám?" prohlásil v úvodu diskuse Vladimír Bezděk, analytik z České národní banky, a otevřel tak Pandořinu skříňku pochybností, zda je tento švédský vzor skutečně přenositelný do značně odlišných českých poměrů.

Na konferenci o důchodové reformě, která proběhla minulý čtvrtek v Praze, představili vládní koncept premiér Vladimír Špidla, ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach a ministr financí Bohuslav Sobotka, s podporou reprezentantů koaličních partnerů Jana Kasala a Karla Kühnla. Odbornou frontu zastupovala také plejáda bývalých náměstků ministra práce, kteří se problémem zabývali v minulosti a nyní působí v privátní nebo akademické sféře. Tak jsme slyšeli Igora Tomeše z Fakulty sociálních věd UK (pravděpodobně nejvýznamnější současnou penzijní autoritu), předsedu České asociace pojistných matematiků Jaroslava Dostala, poradce finanční skupiny ING Jiřího Rusnoka a v sále byl i hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček.

Spravedlnost. V diskusi expertů se znovu vynořil argument, který zazněl už v loňské studii Ministerstva práce a sociálních věcí: Pro lidi s vyššími příjmy bude sice model individuálních účtů spravedlivější, protože dnes dostávají v této příjmové kategorii prakticky všichni stejně. Jenže větší část české populace má nižší než průměrné příjmy a ty budou v systému NDC postiženy výrazně nižší mírou náhrady. Jinými slovy, jejich důchod bude tvořit podstatně méně procent z předdůchodového příjmu, než tomu bylo dosud.

"Penzijní reforma není v zásadě o ničem jiném, než jak kultivovanou formou připravit následující generace na to, že penze budou menší," řekl věcně Rusnok. "Žádné jiné řešení bohužel není."

Chmurná slova doplnil jednoduchým výpočtem:

"Dnes je na jednoho důchodce 1,8 těch, kteří platí sociální pojištění. Dávno to není 3:1, jak by vyplývalo z demografických dat, protože je třeba započítat i nezaměstnané, nemocné, invalidy, lidi, kteří nepracují z jiných důvodů a také šedou ekonomiku. Za 40 let to bude v lepším případě 1:1. To znamená, že každý bude mít svého důchodce. Od Nového roku budeme platit 28 procent na důchody a z toho můžeme vyprodukovat přibližně 50 procent náhradového poměru v základním systému. V roce 2040 tedy buď musíme platit dvakrát tolik, abychom zachovali stejný náhradový poměr, nebo musíme mít poloviční důchody, nebo musíme do důchodu odcházet až někdy v 80 letech.

Myslím, že žádná z těchto krajních variant není pro tuto společnost přijatelná a uplatnitelná v praxi. Nemůžeme se proto spoléhat na to, že máme nějaký čas. Budeme muset udělat reformu mnohem dříve než v roce 2010," uzavřel Rusnok.

Požadovaná vyšší spravedlnost systému NDC přitom snadno šlápne na minu.

Minimální penze. Jednou z forem sociální redistribuce, která má zabránit propadu na neudržitelnou životní úroveň, je předpokládané zavedení minimálního důchodu. Ten by byl něčím podobným, jako je minimální mzda v oblasti odměňování za práci - níže jít nelze. "Spory se vedou o výši minima," informoval premiér Vladimír Špidla. "Debata sahá od životního, popřípadě existenčního minima na jedné straně až po minimální úroveň vyplývající z příslušných úmluv Mezinárodní organizace práce."

"Nevím, zda má ČR podmínky Švédska. Spíš bych se podíval na zkušenosti z Polska a Lotyšska, kde je řada nedostatků, které ukazují, že když je systém příliš zatížen sociální redistribucí, tak smysl NDC se z něho vytrácí," upozornil Tomeš. "Lotyšská zkušenost ukazuje, že řada penzistů spadne do sociálních sítí ne základním příjmem, ale například doplňkem na placení činže, elektřiny a podobnými dávkami. To se musí spočítat. Když se to pořádně nezkoordinuje, čistý efekt, který by se získal jenom z penzijní reformy, se vytratí ve vedlejších systémech."

Odpovědnost. Jak už jsme uvedli, vládní návrh předpokládá, že u podprůměrných (i průměrných) příjmů náhradový poměr poklesne. To může mít do jisté míry ozdravný účinek, protože přiměje lidi více myslet na zadní kolečka a zapojit se do doplňkových systémů penzijního pojištění. Budou přistupovat odpovědněji ke svému stáří a nebudou považovat za takovou výhru, když do systému odvedou méně, než by mohli.

Dosavadní efekt penzijních fondů je mizivý. Lidé s běžnými příjmy ho posuzují jen z hlediska přístupu ke státní podpoře - ta je nejvyšší, když si ukládáte jen několik stovek měsíčně. Průměrná měsíční úložka se tak pohybuje hluboko pod jedním procentem průměrného platu. Většinu pojištěnců tvoří lidé starší 40 let.

Není to však jen problém náš, z 35 milionů Němců využilo této možnosti dané reformou z roku 2001 jen asi pět milionů osob. Ve Velké Británii, kde působí na trhu stovky penzijních fondů, spoléhá 80 procent důchodců pouze na příspěvky státu.

Ve Švédsku, jehož systém bychom chtěli v modifikované formě převzít, se naopak doplňkový pilíř soukromých penzijních fondů chytil. Byl zaveden reformou z roku 2000 a využívá ho téměř 80 procent pojištěnců.

"K tomu je však třeba dodat, že Švédové připravovali svou reformu téměř dvacet let. Zapůsobila osvěta, takže v současné době čtyři pětiny zaměstnanců vkládají na zvláštní účty 2,5-4,5 procenta platů. My jsme důkladnou osvětu zaspali," konstatoval Dostal.

Nedostatek osvěty není jediný důvod. Penzijní fondy jsou nevýnosné a státní příspěvky to jen zakrývají. Zato lobby penzijních fondů je velice silná a dokázala zablokovat konkurenci v podobě zaměstnavatelských fondů.

"Řešení nelze hledat jen v základním systému, ale v celém spektru důchodového systému, od základního pojištění přes penzijní připojištění, komerční pojištění, individuální spoření, kolektivní investování, a je tu také ekonomická aktivita občanů v penzijním věku," vypočítává Dostal.

Rezerva. Další slabina české situace - nebudeme mít dostatečně velký rezervní fond, který by systém chránil při ekonomickém poklesu. "NDC je necitlivý k demografii, ale je velmi citlivý k ekonomice," varuje Tomeš.

To je velký problém. Účty NDC jsou skutečně takové, jak se jmenují - jen pomyslné. Když to hodně zjednodušíme, na účtu můžete mít napsáno, co chcete, ale nikde nejsou jiné peníze než ty, které se v minulém měsíci vybraly. Při hospodářském poklesu bude více nezaměstnaných a nižší mzdy a vybere se tedy pochopitelně méně. Bez rezervního fondu by se musel systém zadlužit, což by jeho zdroje značně prodražilo.

Ministr Škromach chce teď vytvářet rezervu z dvouprocentního odvodu z mezd, který bude od příštího roku přesunut z fondů na podporu zaměstnanosti do penzijního pojištění. Ministr Sobotka zvažuje i další věci, ale vyjadřoval se o nich dost mlhavě:

"Je otevřené, do jaké míry se budou veřejné rozpočty podílet na hrazení nákladů prvního pilíře a do jaké míry zvážíme otázku odvedení části příspěvků, které dnes tvoří příjmy prvního pilíře, do systémů penzijního připojištění," řekl v této souvislosti.

Na to podle jeho slov navazují úvahy o tom, jak kompenzovat takový úbytek příjmů. "To má úzkou souvislost s další transformací daňové soustavy, s debatou o váze přímých a nepřímých daní, s debatou, kterou chceme zahájit ještě teď, kdy bude Ministersto financí připravovat druhý balíček daňových změn. Tyto daňové změny budou upřesňovány v souladu s konečnou podobou penzijní reformy. Je velmi důležité, aby tato koncepce a změny byly vzájemně provázány," zdůraznil Sobotka.

Kdo to prosadí? Jan Kasal, který zastupoval stranického předsedu Miroslava Kalouska, prohlásil, že "KDU je odhodlána se do této práce s plnou vervou pustit". Připomněl, že "ne vždy je to nejlepší zároveň politicky průchodné", ale nechce spoléhat jen na to, že vládní koalice má ve Sněmovně většinu:

"Bylo by špatné, kdybychom to proválcovali stojedničkou. Sto jeden hlas je nejkrajnější varianta."

Kolik bude potřeba parlamentní síly, to se ještě ukáže, ale není pochyb o tom, kolik je času - málo. "Každý rok zpoždění by byl velký problém," prohlašuje ministr práce Škromach. Informoval o vytvoření expertního týmu, který má předložit věcný záměr v Parlamentu v půli příštího roku. Pak se bude pracovat na paragrafovém znění, aby zákon mohl být přijat v prvním pololetí roku 2005.

Kdo to udělá? Penzijní expert Tomeš, někdejší náměstek federálního ministra práce, však před spěchem varuje: "Nelze dát odborníkům málo času."

Jak Tomeš připomněl, ve Švédsku pracoval odborný tým pět let. "Nejde přitom jen o odborné řešení, musí být zvládnuta i legislativní forma. A kdo bude nový systém zavádět? Škoda, že se nepodařilo prosadit vytvoření Sociální pojišťovny, nepřipravenost institucí zdržela reformu v Polsku. Česká reforma nevyžaduje velké náklady na přechod na nový důchodový systém, ale bude náročná na technické a administrativní náklady," upozornil Tomeš.

"Rozhodnutí padne až po určité době diskuse," ujistil účastníky premiér Špidla. "Myslím, že nejjasnější shoda je v tom, že nový systém je kombinací známých systémů a že se bude skládat ze základního systému a doplňkových systémů, jejichž podoba a míra kapitalizace a podobné věci jsou v současné době ještě nejasné."
Související