Veřejnost se stále ještě raduje, že je po revizi HDP bohatší. Jaké další revize nás čekají?

Samozřejmě, že tou revizí nedošlo k růstu bohatství nebo přísunu peněz do ekonomiky. Makroekonomické důsledky jsou přesto zřetelné. Ovlivní to výši našich plateb do Evropské unie a taky podílové charakteristiky typu podíl státního dluhu na HDP. Do nového kontextu se také dostávají mezinárodní porovnání.

Důvodem poslední revize bylo, že se objevily další detaily ekonomického života, které jsme schopni postihnout. Je to výsledek evropského projektu, takže stejnou revizi - ne co do výsledků, samozřejmě - udělaly statistické úřady i v dalších zemích.

Typickým příkladem toho, co se vzpírá měření, je šedá a neformální ekonomika. Pašování, drogy. Toho se budou týkat další revize, které jsme již oznámili (na duben příštího roku, pozn. red.). Ne že o tom zavedeme výkaznictví, ale budeme dělat modelové propočty, kvalifikované odhady, abychom dostali rozumná data. Tyto metody mají ve statistice čím dál větší váhu. Jsou dávno pryč doby, kdy co nešlo zachytit ve výkazech, to neexistovalo. Nad těmi standardními kanály je obrovská nadstavba práce. Je třeba získaná data dotvořit.

Stále opakuji, revize nejsou od ďábla, je to běžná součást statistické práce. Je ale třeba rozlišit změnu konceptu od opravy chyby. Ty se mohou stát a občas se stávají. V každém případě je důležité, a nejen u revizí, informovat včas. To znamená již v okamžiku, kdy se dozvíme o nutnosti revidovat, tedy ještě předtím, než známe její dopad.

Jako v tomto případě, který vidím jako precedens. V červenci se objevily čtyři změny v metodice, což zákonitě znamená revizi HDP. Okamžitě jsme tuto informaci zveřejnili a přidali jsme orientační propočet možných dopadů. Také jsem rád, že jsme zveřejnili harmonogram revizí pro příští rok. Je to poprvé a je to dobře.

Jinak tato revize patřila k těm historicky největším, nicméně pouze zvedla hladinu HDP v běžných cenách a neměla vliv na jeho dynamiku. Takže se nemění pohled na to, jak se ekonomika této země vyvíjela.

Předpokládáte, že ohlášené započtení šedé ekonomiky změní dynamiku vývoje HDP, nebo se šedí ekonomové činí stále stejně?

Myslím, že jarní revize dynamiku rovněž nezmění. Určitě ne podstatně.

Vaše data jsou na finančních trzích cenotvornými informacemi. Diskutovali jste svoji politiku zveřejňování informací s Komisí pro cenné papíry?

Nikoli. Máme vlastní režim zveřejňování a klíčové je pro nás svaté pravidlo: informaci zveřejnit ihned poté, co je zpracována. V případě standardních výstupů funguje praxe, kterou zavedl již začátkem devadesátých let předseda Outrata. O pravidelných revizích jsem už mluvil. A pokud jde o revize ad hoc, záleží na dobré komunikační strategii úřadu. Tady se stále učíme, a to i v zahraničí.

Já jsem byl například v Británii právě v době, kdy tamní statistika čelila velké kritice. Musela totiž revidovat pololetní údaje o HDP. Problém byl v tom, že na zveřejněné údaje už mezitím zareagovala Bank of England a změnila sazby. To už není legrace. Šéf statistiky byl vyslechnut v Parlamentu... Mně imponovalo, jak to zvládli. Měli připravené scénáře pro reakce vůči médiím, vůči odborné veřejnosti i dovnitř úřadu. Bylo to poučné.

Nechcete použít i jejich způsob publikování výsledků, kdy se sezvou zpravodajové agentur pár minut před zveřejněním, dostanou data, ale jsou v izolované místnosti? Zprávu pak pustí až ve stanovený okamžik.

Postupy mohou být různé. Buď podle předem stanovených pravidel, třeba uvedené lock-up, nebo striktně nic. My postupujeme tak, že data prostě uvolníme v devět nula nula.

A nejsou tlaky, abyste informace někomu dali dřív? Nebo dokonce abyste je nějak upravili?

Co se týče úpravy dat, takové požadavky nebyly. Nikdy jsem jim nemusel ani čelit. Fakt je, že kdysi dávno se vyskytli tací, byli to hlavně politici, kdo se chtěli číslům podívat pod sukně ještě před zveřejněním. To se podařilo velmi rychle eliminovat.

Pouze jednou nám číslo uteklo, když vinou softwarové chyby odešla připravená data o HDP dokonce o několik hodin dřív. Posílili jsme zabezpečení a já jsem přesvědčen, že nic podobného se nám již nikdy nestane. Taková chyba je vždycky rána důvěře v celou statistiku, a to teď, po té chybě se zahraničním obchodem ze začátku roku, potřebujeme ze všeho nejméně.

Můžete aspoň naznačit, jaká opatření máte pro to, aby data předčasně neunikla? A kdy vůbec vznikají?

Okruh lidí, kteří to výsledné číslo znají, je zredukován na minimum. Většinou to je tak, že data vylezou z výrobní linky nejpozději čtyřiadvacet hodin před termínem zveřejnění. Minimální okruh lidí, kteří k číslům mají co říci, se sejde tady u mne a připravené výstupy projednáme. Celé to probíhá v utajeném režimu. Zkontrolovaná data se pak dají na síť a čekají na automatické rozeslání ve stanovenou dobu.

Čísla jsou tedy k dispozici 24 hodin a něco předem. Musíme je mít den předem, abychom byli schopni je projednat a případně, pokud máme nějaké pochybnosti, k nějakým věcem se vrátit, přepočítat, podívat se na algoritmy. To by však bylo jen v případě, že bychom měli nějaké pochybnosti. Pak by se řeklo - prosím vás, vraťte se a nechte to přepočítat. Ale to se neděje.

Dalším důvodem, proč čísla potřebujeme v předstihu, je, že teď připojujeme ke každé kvartální informaci vlastní minianalýzu.

Existuje nějaké zvláštní úskalí při zpracování dat?

Zvláštní úskalí... Problém je třeba sezonní očišťování, tedy zbavování časových řad jejich sezonní složky, jakési vyhlazení jejich průběhu. Na to jsou dnes prostředky poměrně rafinované a softwarově podporované, které umějí tuto metodu aplikovat. Umíme udělat sezonní očištění agregátu nebo globálu, neuveřejňujeme však ještě sezonně očištěné jednotlivé složky, což některým analytikům - nedávno se ozval David Marek - vadí. A já to chápu.

Pro sezonní očišťování používáme standardní nástroje, jenomže jsme transformující se ekonomika, byla tu rozkolísaná data. A nejvážnější problém dlouho představoval banální statistický fakt, že datová řada, aby ta čísla mohla být korektně opracována - nejen sezonně očištěna -, musí být dostatečně dlouhá.

Teď, po deseti letech, už snad jich je dost.

Po deseti letech? Ve statistice je to také o srovnatelných datech. Není žádné tajemství, že zatím máme srovnatelnou řadu kvartálních údajů o hrubém domácím produktu jen od roku 1998. Příští rok bychom chtěli dát k dispozici kvartální data za celou historii České republiky a možná ještě víc dozadu.

To je událost!

Určitě. Ztráta kontinuity, toho nejcennějšího, co statistika má, to byla jakási daň za transformaci. Za všechno se platí. Teď jsme svědky nabývání nové kontinuity statistiky. A do toho patří i problém přepočtu nejen HDP, ale i celé řady dalších charakteristik, a obnova delších časových řad.

Máte za zády Eurostat, jenže ten je sám pod tlakem. Cítíte v jejich reakcích, že oni sami si teď nejsou jisti?

Nechci komentovat to, co se stalo uvnitř Eurostatu. Ale je fakt, že se vyskytly obavy, nakolik tyto události mohou ublížit kredibilitě evropské statistiky. Lidé si řeknou - když se tam dějí takové věci, copak se asi děje s čísly?

A tohle nás potkalo v situaci, kdy se evropská statistika potýká s celou řadou koncepčních problémů. Aby uměla dávat pohotovější, rychlejší signály, zejména pro ty krátkodobé úseky. Aby uměla popsat procesy, jako je nová ekonomika, informační technologie, což jsou velmi proměnlivé procesy, zatímco statistika je svou podstatou spíše pomalá.

Eurostat však má velmi silného uživatele a partnera. Mám na mysli Evropskou centrální banku. Její frankfurtské centrum znamená pro evropskou statistiku opravdu mnoho, od makroekonomické statistiky až po poslední detaily.

Zní to, jako byste Eurostatu jeho centrální banku záviděl.

To nezávidím, protože, musím to zaklepat, neznám skoro nic lepšího v této zemi, než je vztah mezi statistickým úřadem a centrální bankou. Dokonce jsme se dohodli a rozhodli, že budeme dělat společně - a ještě ve spolupráci s Vysokou školou ekonomickou - vůbec poprvé u nás mezinárodní konferenci o oficiální a teoretické statistice. Jste první novináři, kteří se to dozvídají. Proběhne v Kongresovém centru ČNB v září 2004 pod názvem Statistika, investice pro budoucnost.

Vraťme se ke skandálu Eurostatu.

Zatím jsem mluvil jen o důsledcích ideových, jako je vliv na kredibilitu statistiky, ale jsou tu i finanční dopady. Zdržel se nám - už je to několik měsíců - přísun peněz na některé projekty, které přicházely ještě z fondů Phare. To je velice svízelné, protože, a nijak to netajíme, změny v české statistice zajišťujeme i za evropské peníze. Ale už jsou na cestě. Kontrakt už jsme podepsali. Příští týden odjíždím do Lucemburku na summit předsedů...

...s velkou taškou?

Spíš s velkou nervozitou, aby už tu ty peníze skutečně reálně byly. Tak to v Unii chodí, kontrakt podepíšete, ale peníze jsou ještě dost vzdáleny.

Jak znáte Evropu?

Dost jsem se o Evropě naučil, nejen o evropské statistice. Měl jsem to štěstí, že jsem měl možnost souvisle sledovat od devadesátého roku až dosud, jak Evropa funguje, jak se chová. Díval jsem se, nejenom jak se vyvíjejí národní účty nebo měření inflace, ale také jak tam lidé jednají, jak vypadá komunikace Eurostatu a národních úřadů, jak to mezi nimi chodí. To se vyplatilo.

Teď vím, že Eurostat nemůže dělat evropskou statistiku bez národních statistických úřadů. Tam vzniká know-how, tam je tvůrčí potenciál. Eurostat má věci iniciovat, organizovat, ale nápady se rodí i v národních úřadech. Doufám, že dobrá spolupráce bude pokračovat i do budoucna, po všech těch událostech. Nejen mezi Eurostatem a Bruselem nebo Eurostatem a frankfurtskou centrální bankou, ale především mezi Eurostatem a národními statistickými úřady.

Druhá věc, a vysvětluji to stále všem svým spolupracovníkům, na všech těch evropských statistických fórech se mají chovat nezakřiknutě, ne jako malí školáci. Samozřejmě ani ne jako hauři, kteří všechno vědí, ale prostě osvojovat si normální chování, jaké mají zástupci členských zemí. To se od nás ostatně očekává. Umět říci - toto ne, tady nesouhlasím. Toto ano, když budou prostředky. Musí to být velmi jednoznačná výpověď. Prostě, ne že se ukloníme a řekneme samozřejmě...

Proč se to musíme učit?

My jsme v tomhle měli těžkou pozici. Když probíhaly přípravy na vstup, nesměli jsme žádnou z podmínek odmítnout nebo změkčovat. Museli jsme všechno zajišťovat naplno. Členské země na tom jsou jinak. Běžně dnes vidíme, že reagují - jistě, až nám dáte peníze, nebo - ano, ale u nás až později. Jako kandidáti jsme si to dovolit nemohli a to nás tlačilo do pozice, že musíme ve všem vyhovět. O tom, jak se vyhoví a v jakých tempech, o tom se přece jedná! Musíme se to naučit. Čili nejen změna statistiky, ale také změna chování.

Tohle jsou podstatné věci pro náš pobyt v Evropě, jak vztah s národními úřady, tak způsob vystupování. Vedu k tomu lidi na pracovních skupinách, na poradách ředitelů, v celé hierarchii. Řada z nich to umí a jsem tomu velice rád.


Jan Fischer se narodil v roce 1951 v rodině matematických statistiků a pojistných matematiků. Vystudoval statistiku a ekonometrii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Ve statistickém úřadě působil již od konce svých studií. V roce 1990 se stal místopředsedou tehdejšího Federálního statistického úřadu. Po odvolání z funkce prvního místopředsedy ČSÚ v září 2000 pracoval ve společnosti Taylor Nelson Sofres Factum, od března roku 2002 až do svého jmenování předsedou ČSÚ byl vedoucím výzkumných pracovišť Fakulty informatiky a statistiky VŠE v Praze. Jan Fischer je podruhé ženatý a má tři děti.

Související