Nový občanský zákoník výslovně zakotvil koncept tzv. předsmluvní odpovědnosti. Ten v podstatě znamená, že pokud smluvní strany dospějí při vyjednávání smlouvy do fáze, že se její uzavření zdá vysoce pravděpodobné, a tudíž strany mohou důvodně očekávat, že k uzavření smlouvy dojde, ale následně se jedna strana bez spravedlivého důvodu rozhodne od uzavření smlouvy odstoupit, pak taková strana bude povinna nahradit škodu tím vzniklou. Škodu však hradí nanejvýš v rozsahu odpovídajícím ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

Co je tedy tím spravedlivým důvodem? Může jím být pouze nesouhlas s cenou? Co když mám výhodnější nabídku? Na tyto otázky zákon výslovné odpovědi nedává. Spravedlivým důvodem však zřejmě nebude jen výhodnější konkurenční nabídka.

Bude proto vhodné, aby si smluvní strany vedly podrobné zápisy z jednání a procesu vyjednávání a hlavně, aby si předem (bude-li to možné) písemně vymezily klíčové podmínky, za kterých jsou ochotny smlouvu uzavřít, kdy již nikoliv, a také, jak má probíhat proces jejího uzavírání. Diskutuje se též o případné možnosti (alespoň v obchodních vztazích) předsmluvní odpovědnost smluvně omezit či vyloučit.

Názory na tuto možnost se však liší. Obecně ale může být vymáhání předsmluvní odpovědnosti problematické, například z důvodu posuzování toho, co ještě je a co už není oním "spravedlivým důvodem".

Irena Kolárová, advokátka KPMG Legal

Archiv sloupků: Ekonom.cz/rekodifikace

 

Související