V prvním kole letošních senátních voleb přišlo sice 38 procent lidí (k účasti značně přispěla kombinace s komunálními volbami), opravdový zájem o Senát se proto ukázal až v kole druhém. To zajímalo necelých 17 procent voličů; účast byla nejnižší v historii. Jinými slovy – 83 procent oprávněných zůstalo doma (na chalupách, chatách a zahrádkách).

Ke zvolení v druhém kole tak v průměru stačilo nějakých deset tisíc hlasů, což – přiznejme si – opravdu není mnoho. Tohle je pro politiky mnohem větší důvod k zamyšlení než odhady, koho takový výsledek posílí, oslabí či co to znamená pro soudržnost vládní koalice.

Váha voličského hlasu se sice s mizernou volební účastí zvyšuje, váha mandátu zvoleného senátora však v čase povážlivě klesá. Někteří kandidáti ani nemuseli vyrazit mezi prostý lid a dostatečnou (v absolutních číslech nevelkou) podporu vydobyli jen vahou svého majestátu.

Takový František "JZD Slušovice" Čuba se dokonce ani příliš neobtěžoval s kontaktem s voliči, nedorazil dokonce ani na televizní duel kandidátů. Jak přiznal Lidovým novinám, neví, proč ho lidi zvolili, nemluvil s nimi.

Senát přesto i nadále zůstává váženou institucí. Má smysl, jak už v historii opakovaně prokázal blokací některých ústavních změn či odmítnutím kandidátů na ústavní soudce typu Koudelka či Sváček.

Pokud ale bude angažmá veřejnosti (jež se všem odvíjí od toho, jak na lid působí politici a politika) pokračovat podobným způsobem, mohly by se senátní volby do budoucna klidně provádět losem. Vůli drtivé většiny voličů by to odráželo úplně stejně jako dnes.

Související