Návštěva Marjam Mírzáchániové v Česku by rozhodně nebyla na škodu, zdejší studenti nemají matematiku příliš v oblibě. Příběh íránské matematičky ukazuje, že za jejím úspěchem stojí láska k číslům probuzená v mládí a pozitivní vztah ke zdánlivě suché vědě. Mírzáchániová by nám mohla poradit, jak školáky pro matematiku nadchnout. Pěkně to ostatně ilustruje i její životní příběh.

"Nemyslím, že se matematikem může stát každý. Ale mnoho studentů nedá tomuhle předmětu vůbec šanci. Krása matematiky se ale ukáže pouze člověku, který je trpělivý," podotýká Marjam Mírzáchániová v deníku Guardian.

Matematika je podle ní zábava. Přirovnává jí k řešení puzzle nebo k hledání pachatele v detektivkách. Jde o to nezastavit se a pokračovat v dané linii. A kdo v ní probudil nadšení pro matematiku? Nejprve bratr, pak šéf na univerzitě.

Marjam Mírzáchániová původně snila o kariéře spisovatelky. K číslům ji přitáhl starší bratr. Jednou přišel ze školy a vyprávěl jí o německém matematikovi Carlu Friedrichu Gaussovi. Ten jako školák vyrazil dech učiteli, když za pár sekund sečetl všechna čísla od 1 do 100. Použil totiž speciální vzorec pro aritmetické posloupnosti. "Řešení mě fascinovalo," vzpomíná Marjam. To bylo prý poprvé, kdy se matematikou bavila, ačkoliv řešení ještě nevymyslela sama.

A pokračovalo to ve škole. Mládí strávila Marjam v Íránu. Už na střední sbírala ceny pro nadané studenty. Získala medaili na mezinárodní matematické olympiádě v Hongkongu a v Torontu. A po bakaláři na teheránské univerzitě vyrazila do Spojených států. Udělala si doktorát na Harvardu a nadále tam pracovala pod vedením excelentního matematika Curtise McMullena.

"Navštěvovala jsem jeho semináře. Většinu času jsem nerozuměla tomu, co říká, ale fascinovalo mě, že dovede věci řešit jednoduše a elegantně," říká Marjam. Prý neustále na seminářích kladla spoustu otázek a vyvolala zajímavé diskuse. To byl asi druhý krok k současnému úspěchu.

Po "proškolení" u McMullena začala působit na Clayově matematickém ústavu a na Princetonské univerzitě, nyní je profesorkou na Standfordu. A ve středu jako vůbec první žena získala prestižní Fieldsovu medaili za matematiku, která je v podstatě obdobou Nobelovy ceny.

Její vědecké zaměření je pro laika obtížně pochopitelné. Věnuje se geometrickým strukturám povrchů a jejich deformacím. Konkrétně ji zajímají hyperbolické plochy. "Připadá mi fascinující, že se můžete podívat na stejný problém z různých úhlů pohledu a použít odlišné metody," říká o své práci.

Nejproduktivnější způsob, jak dosáhnout pokroku, je podle ní diskutovat o matematice s lidmi z různých oborů. To ostatně může praktikovat i doma. Její manžel je Čech Jan Vondrák. Vystudoval pražský Matfyz a MIT, působil na Princetonské univerzitě. V Microsoftu si vyzkoušel praktickou práci v oblasti počítačových věd, nyní je součástí výzkumného týmu IBM.

A co si Marjam Mírzáchániová užívá nejvíce? Chvíli, kdy přijde na něco nového. Je to prý pocit, jako když jste na vrcholu kopce. "Jenže matematika připomíná spíše dlouhou túru, kde je konec stezky v nedohlednu," zmiňuje Marjam. Proto je studentům a školákům nejen v Česku potřeba včas ukázat, odměna v matematickém cíli může být sladká.

Související