V tomto trendu přitom mladoboleslavská automobilka nejede sama. Současná Fabia patřila k nejužším autům v rámci svého segmentu. Konkurence přidávala centimetry v minulých letech mnohem velkoryseji a Fabia to nyní skokově dohání. Otázkou však je, zda ustavičné rozšiřování vozidel má smysl a zda po něm skuteční zákazníci opravdu touží.

Ulice, kde bydlím, pochází z první republiky. Desítky let v ní mohla auta bez potíží parkovat po obou stranách. Pak se ale objevila SUV, a pokud dvě taková auta stála proti sobě, popeláři neprojeli. Na jedné straně ulice se tedy objevil zákaz zastavení, což situaci vyřešilo; počet míst se ovšem snížil na polovinu. Když přijede návštěva, nemá kde zaparkovat.

Na parkovištích u starších samoobsluh také budou muset přemalovat pruhy. Často se totiž stává, že na tři místa k stání se nyní ve skutečnosti vejdou jen dva vozy. Je to ovšem otázka volby – chce-li někdo velice široký vůz v kategorii SUV, má ho mít. Určitě mu přinese prestiž, větší jistotu v zatáčkách (a také spoustu problémů). Nicméně je mrzuté, že se vytrácí nabídka aut pro skromnější. A pro ty, kteří prostě mají užší garáž a užší vrata.

Dlouho jsem si říkal, zda v šedesátých letech, z nichž pochází náš domek s garáží, někdo zbytečně nešetřil. Ale ve skutečnosti tehdy existoval úzus, jak má být garáž široká, přičemž vjezdová vrata se dělala podle jednotné normy. Skoro všechny garáže z té doby se tedy vyznačují podobnými rozměry.

Měli jsme tehdy trabanta, ale když přijeli hosté s honosným autem vyšší třídy, vešlo se jim do naší garáže bez nejmenších potíží. Jenže teď hrozí, že už do ní vjede jen auto v kategorie „mini“.

Tenhle problém řeší v posledních letech spousta lidí. Někdo garáž zbourá a postaví novou, ale ve všech případech to nejde. Navíc to přináší značné výdaje. Takže tím, že automobilky soustavně rozšiřují i vozy spadající do kategorie "malé", nemalou část zákazníků prostě odrazují.

Související