Farina znamená italsky mouka. To asi není nejlepší příjmení pro velkého umělce a podnikatele, ale změnit si jméno nebylo v Itálii snadné. V případě Battisty Fariny to v roce 1961 povolil zvláštním dekretem prezident republiky. Od té doby se nejslavnější italský designér jmenoval Pininfarina. Stejně jako jeho firma, která navrhovala elegantní karoserie pro přední světové automobilky.

Giovanni Battista Farina se narodil roku 1893 v obci Cortanze na severozápadě Itálie. Byl desátým z jedenácti potomků obchodníka s vínem.

Jeho nářeční chlapecká přezdívka "Pinin" souvisela s tím, že ve srovnání se svými sourozenci byl maličký a po tátovi.

V roce 1906 si jeho starší bratr Giuseppe otevřel karosářskou dílnu, kterou nazval Stabilimenti Farina. Zaměstnal i dvanáctiletého Pinina, který zrovna dokončil školní docházku.

Benjamínek přerostl bráchu

V roce 1920 vyrazil Giovanni Battista Farina na studijní cestu do USA. Navštívil americké automobilky a důkladně se seznámil s nejmodernějšími trendy: s pásovou výrobou, s čerstvými i chystanými inovacemi v konstrukci vozidel. A také s prvními úvahami o aerodynamice, které ho velice silně ovlivnily, protože byl rovněž leteckým nadšencem. Právě důraz na zmenšení odporu vzduchu byl později charakteristickým prvkem jeho ladných karoserií. Samotný Henry Ford mu nabídl, ať zůstane v USA a pracuje pro něho, Ital však tuto nabídku nepřijal.

Po návratu do vlasti nadále působil v bratrově firmě. Vzhledem ke svým zámořským zkušenostem v ní získal téměř rovnocenné a posléze až hlavní slovo. Podobných malých karosáren však byly desítky a Pinin snil o tom, že si založí větší společnost, bude v ní zcela vlastním pánem a začne spolupracovat přímo s automobilkami na výrobě sériových vozů.

Pochopil totiž, že s rozvojem pásové výroby a vynálezem samonosné karoserie se blíží konec doby, kdy si mnozí zákazníci kupovali z továren jen podvozek s motorem, zatímco individuální karoserie si dávali vyrobit ve specializovaných dílnách.

Sen se mu splnil v roce 1930. Tehdy v nedalekém Turíně založil společnost Pininfarina. S financováním mu významně pomohla bohatá manželčina teta. Navíc získal několik minoritních investorů. Tím nejdůležitějším byl Vincenzo Lancia, zakladatel a šéf automobilky Lancia.

Mezi těmito automobilovými entuziasty vzniklo pevné pouto osobního přátelství a hluboké vzájemné úcty. Firma Pininfarina proto v prvním desetiletí své existence pracovala hlavně pro automobilku Lancia. Ta jí svěřila přípravu prototypových karoserií i výrobu speciálních sérií na šasi modelů Augusta, Artena a Appia.

Společnost přitom v menší míře stavěla karoserie i pro vozy značek Alfa Romeo, Fiat a Hispano-Suiza.

Pryč s přehnaným chromováním

Následovala nucená válečná přestávka. Poválečná konjunktura však podniku poskytla velkou šanci, kterou Farina dokázal bezezbytku využít. V době, kdy se automobilové karoserie vyznačovaly všudypřítomnými přebujelými chromovými ozdobami a vizuální těžkopádností, přinesly italskému tvůrci světovou proslulost čisté a harmonické tvary sportovního vozu Cisitalia 202 z roku 1947. Ten obdržel prestižní cenu Muzea moderního umění v New Yorku, díky čemuž firma získala četné zakázky od amerických automobilek.

Ve vozech koncernu GM s karoseriemi Pininfarina jezdili nejbohatší američtí magnáti a hollywoodské filmové hvězdy. Farinu, který USA často navštěvoval, přijal i prezident Ike Eisenhower a setkání s designérem věnoval mnohem více času, než protokol předpokládal.

Zatímco společnost Pininfarina rychle rostla, podnik jeho bratra Stabilimenti Farina upadal. V roce 1953 proto Battista Farina firmu, v níž kdysi nalezl své první zaměstnání, odkoupil.

Na syna mohl být hrdý

Pro perspektivní rozvoj společnosti Pininfarina byla ovšem důležitá další tvůrčí rodinná generace. Do práce se úspěšně zapojil i zakladatelův zeť Renzo Carli, manžel dcery Gianny. Hlavní roli ve firmě však stále více přebíral syn Sergio Farina.

Sergio se narodil v roce 1926. Vystudoval strojní inženýrství na turínské technické univerzitě a odborné znalosti si prohloubil na stážích v USA a Velké Británii. Rodinnou firmu pak posouval od původních intuitivních návrhů k přesné inženýrské práci. Díky tomu se společnost například stala tvůrcem karoserií sériových vozů značky Peugeot.

Sergio, který byl taktním vyjednavačem, také sehrál klíčovou roli při spolupráci s automobilkou Ferrari. Její šéf Enzo Ferrari si totiž s Battistou Farinou lidsky nerozuměl; oba slavní Italové byli příliš emocionální a temperamentní. Sergio však vždy dokázal jejich konflikty nějak urovnat.

Ze spolupráce měly přitom prospěch obě strany: závodní vozy Ferrari vítězily na okruzích a jejich líbivé tvary obdivovali všichni návštěvníci autosalonů, což firmě Pininfarina přinášelo desítky zakázek běžných automobilek. Položila tak základ slávy italské karosářské školy a po desítky let výrazně formovala vkus evropských i zámořských motoristů.

I například nejběžnější britské automobily 60. let (řada Austin/Morris 1100) měly karoserie navržené studiem Pininfarina.

Pracovníci této karosárny navrhli také design prvních vozů, s nimž se Japonci pod značkou Datsun vypravili dobýt americký trh. V tomto případě však z toho italský podnik neměl žádnou slávu, neboť dohoda obsahovala klauzuli, že o spolupráci obě strany navždy pomlčí.

Bezbolestné střídání stráží

K předávání vlády nad firmou docházelo postupně. V roce 1960 se Sergio stal ředitelem, v roce 1961 výkonným jednatelem (to už pod jménem Sergio Pininfarina). Jeho otec už v té době osobně zasahoval do práce studia jen zřídka. Hodně času totiž strávil na cestách za uměním. Používal přitom svůj milovaný automobil Lancia Florida II Coupé 4 porte, který vznikl v jediném exempláři a zakladatel tvrdil, že v něm bydlí.

Patrně posledním vozem, na jehož designu se Giovanni Battista Pininfarina částečně podílel, byla Alfa Romeo 1600 Spider Duetto z roku 1966. V témže roce zakladatel zemřel a jeho syn převzal i funkci prezidenta společnosti.

K vrcholným životním dílům Sergia Pininfariny patří například vozy Ferrari Testarossa, Fiat 124 Sport Spider či Dino Spider.

Po celý jeho profesionální život zůstávala jeho společnost "dvorním krejčím" francouzské automobilky Peugeot, navrhovala však také tvary aut korejských, japonských, amerických či čínských značek. V mnoha případech ovšem Sergio pouze udával tón a pak schvaloval práci najatých designérů.

O služby firmy Pininfarina jednou projevila zájem také mladoboleslavská Škoda. Ta v 60. a 70. letech minulého století spolupracovala s Giorgiem Giugiarem, zakladatelem firmy Italdesign, což ale skončilo vzájemným roztrpčením. Ital pochopitelně hořce nesl, že se jeho Škoda 720, která mu mohla přinést obrovskou reklamu, nikdy nedostala do sériové výroby. V Mladé Boleslavi zase získali dojem, že své další návrhy vozů řady Škoda 760 poněkud odbyl.

Když se v 80. letech konečně začal chystat nový Favorit, představitelé české automobilky tedy logicky zamířili právě k Pininfarinovi. Ukázalo se však, že ten mezitím uzavřel s Peugeotem smlouvu o částečné exkluzivitě. Podle ní mohl nadále vytvářet tvary vozidel asijských či amerických výrobců, směl také navrhovat karoserie všech italských značek, ale v ostatních evropských státech již nemohlo jeho studio pracovat pro nikoho jiného než pro Peugeot.

Zakázku na vůz Škoda Favorit proto nakonec získal konkurent, designér Nucio Bertone.

Doživotní senátor

Sergio Pininfarina během svého života zastával řadu veřejných funkcí. V letech 1988 až 1992 byl prezidentem zaměstnanecké organizace Confindustria, jež v italském sociálním systému hrála nesmírně důležitou roli. Také byl zvolen poslancem Evropského parlamentu.

V roce 2005 ho italský prezident Azeglio Ciampi jmenoval za oddanou službu vlasti doživotním senátorem. Tito nevolení členové horní komory se sice do běžného politického rozhodování většinou nezapojují, Sergio Pininfarina však v roce 2006 z morálních důvodů podpořil umírněně levicovou vládu Romana Prodiho.

Tragédie v třetí generaci

Od konce 80. let řídil každodenní chod firmy jeho syn Andrea Pininfarina. Od roku 2006 byl oficiálním šéfem, zatímco Sergio Pininfarina měl titul čestného předsedy.

Jenže Andrea Pininfarina v roce 2008 (ve věku 51 let) zahynul při dopravní nehodě. Jel do práce na mopedu a řidič osobního auta mu nedaleko sídla firmy nedal přednost v jízdě. Prezidentem společnosti se tak stal jeho mladší bratr Paolo.

Sergio Pininfarina zemřel v roce 2012. Jeho nástupci nyní musejí čelit době, která samostatným karosárnám vůbec nepřeje, protože všechny významné automobilky si vytvořily vlastní velká designová studia.

V 60., 70. a 80. letech určovaly světovou automobilovou módu italské karosárny soustředěné v Turíně a jeho okolí. Byla to především takzvaná velká trojka, kterou tvořily firmy Pininfarina, Bertone a Italdesign. Společnost Bertone letos zkrachovala, Italdesign je již součástí koncernu Volkswagen. Z někdejší slavné trojice tak jako samostatná firma přežila právě jen Pininfarina.

Podařilo se jí to díky tomu, že rozšířila záběr. Věnuje se také architektuře a spotřebnímu zboží. Navrhla například kostel, rychlovarné konvice či pylon, v němž vzplál olympijský oheň na zimních olympijských hrách v Turíně v roce 2006. Její pečeť nesou také malé lahve na karlovarskou minerální vodu Mattoni. Hospodaření však bylo v posledních letech většinou ztrátové, počet pracovníků prudce klesal a společnost se zadlužila. Její vedení ovšem věří, že už brzy by měl nastat obrat.

Petr Korbel

Pininfarina

- Společnost, která se tradičně věnuje designu automobilů.
- Vznikla v roce 1930.
- Loni zaměstnávala 779 lidí.
- Její tržby za rok 2013 činily 79,8 milionu eur.
- Je poslední z italských velkých nezávislých karosáren.
- Svůj záběr rozšířila o architekturu a design spotřebního zboží.

40 mil. eur
Tolik činily tržby společnosti Pininfarina v letošním prvním pololetí.

Karosář, který se nespokojil se svým jménem.

Foto: Shutterstock, Getty Images, archiv firem

Související