Dějiny československého jaderného výzkumu provází stále jedno jméno: Čestmír Šimáně. Tento žák Frédérika Joliota-Curieho a první ředitel Ústavu jaderné fyziky v Řeži oslavil 9. května devadesátku. Doma i v zahraničí uznávaná "jaderná" osobnost i s devíti křížky stále dochází do ústavu na oddělení urychlovačů a pracuje na mikrotronu.

Cesta do nitra jádra
Jak po druhé světové válce začínal jaderný výzkum i kariéra mladého inženýra?
"Po dobu prvních čtyř desetiletí 20. století byla jaderná fyzika akademickou vědou, zdánlivě bezúčelnou. Výzkum na uranovém problému byl lacinou záležitostí. Stál jenom platy několika fyziků a chemiků...Přístrojové vybavení bylo tak primitivní, že bylo až geniální," vzpomíná Šimáně v knize Život mezi atomy .
Líčí v ní i to, jak začala jeho vlastní cesta "do nitra jádra". Studoval brněnskou techniku, ale studia musel v roce 1939 přerušit - Němci vysoké školy zavřeli.
K prvnímu kontaktu s atomovou fyzikou se dostal paradoxně nikoli ve škole, ale v lágru v Poldině huti v Chomutově, kam byl nuceně nasazen.
Koupil si tehdy knihu o radiochemii, ve které byla zmínka o štěpení uranu a možnosti uskutečnění řetězové štěpné reakce jako potenciálního zdroje energie. "Tehdy jsem to bral jen jakousi zajímavost. Měl jsem zcela jiné představy o své budoucnosti než se věnovat jaderné fyzice."
V roce 1945 mu bylo 26 let. Po válce dostudoval Vysokou školu technickou Dr. E. Beneše v Brně, fyzika jej přitahovala víc a víc. Volný čas trávil jako asistent v Ústavu experimentální fyziky Masarykovy univerzity v Brně. Mladý vědec se definitivně "chytil". Když přišla možnost stáže ve Francii u profesora Joliota, neváhal ani chvíli. Tento pobyt definitivně rozhodl o jeho osudu.

První ústav, první reaktor
A doba to byla skutečně průkopnická. Rozvoj jaderných oborů v USA motivoval řadu zemí k budování vlastních výzkumných pracovišť na využití jaderné energie.
I Česká akademie věd a umění vydává v roce 1946 memorandum, kde se mimo jiné praví: "jsouc si vědoma nesmírného významu celé věci, rozhodla se ... zříditi při Akademii samostatný ústav pro atomovou fysiku."
Profesoři ČVUT nato založili Laboratoř pro nukleární fyziku v Hostivaři, ve filmových ateliérech v budově bývalého parního mlýna, s elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů. A Čestmír Šimáně se stal jejím prvním zaměstnancem.
Velký zlom nastal v roce 1955, kdy byl založen nařízením vlády Ústav jaderné fyziky v Řeži.
"Byli jsme až do roku 1955 izolováni jak od Západu, tak od Východu. Teprve nabídka, která se otevřela vznikem ústavu, umožnila našim odborníkům dostat se alespoň se zpožděním do styku s prestižními ústavy v oblasti jaderné fyziky, jaderné chemie a později také jaderné energetiky," vzpomíná profesor Šimáně, první ředitel.
Ústav však potřeboval k práci jaderný reaktor. V padesátých letech vládlo přísné utajování veškerých informací, které souvisely s jadernou fyzikou, do budování prvního jaderného reaktoru se tak museli čeští odborníci pustit vlastními silami. Naštěstí tu byl Šimáně - jediný fyzik, který se seznámil s konstrukcí francouzského těžkovodního uranového reaktoru.
Pak už i Sovětský svaz nabídl některým spojencům včetně Československa spolupráci. Poskytl dokumentaci pro výstavbu jaderné elektrárny, dodal potřebná zařízení a štěpný materiál a vyškolil odborníky.
První výzkumný jaderný reaktor VVR-S zahájil provoz o dva roky později. "Pomalu se blížil okamžik spuštění," vzpomíná Čestmír Šimáně. "Kritičnosti je dosaženo v okamžiku, kdy se neutronový tok v reaktoru udrží bez vnějšího zdroje. Stalo se tak v úterý 24. září 1957 osm minut před půlnocí."
Jaderný reaktor se stal mohutným zdrojem umělých radioizotopů, záření gama i neutronů. Čeští vědci se mohli pustit do rozsáhlých experimentů na poli neutronové fyziky, materiálového výzkum, ale i vývoje radiofarmak. V inovované podobě pracuje reaktor v Řeži dodnes.

Řež a současnost
Ústav sám se mezitím také "rozštěpil". Od roku 1972 sídlí v Řeži instituce dvě: Ústav jaderné fyziky, který je dál akademickým ústavem a dál se orientuje na základní výzkum, a Ústav jaderných výzkumů, podřízený Československé komisi pro jadernou energii, který poskytuje služby pro energetiku, průmysl a zdravotnictví.
Čestmír Šimáně "svůj" ústav opustil již v roce 1961. Odešel do mezinárodní agentury pro atomovou energii do Vídně a o tři roky později nastoupil na Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT.
Jako profesor jmenovaný pro obor aplikované a jaderné fyziky na ní působil 40 let. "Po čtyřiceti letech řízením věcí na sklonku života jsem se opět vrátil do Ústavu jaderné fyziky ČSAV, instituce, která hrála osudovou roli v mém životě," vypráví profesor Šimáně. A dodává s humorem: "Říká se, že pachatel se vrací na místo činu."

Eva Bobůrková

Ústav jaderné fyziky Akademie věd ČR
- Zabývá se experimentálním i teoretickým studiem struktury a vlastností atomových jader, jaderných reakcí a vlastností jaderné hmoty.
- Ústav se věnuje i využití jaderné fyziky v jiných oblastech výzkumu: materiálovém výzkumu, geofyzice, astrofyzice, ekologii, archeologii, biologii, medicíně a řadě dalších oblastí.
- Velmi důležitou činností ústavu je i produkce radiofarmak, která jsou vyžívána přímo v lékařské praxi, a dalších aplikací.

Prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc. (90)
- Narodil se v Opavě.
- Vystudoval Vysokou školu technickou dr. E. Beneše v Brně (1946).
- Asistent na na Masarykově univerzitě v Brně.
- 1947-1948: absolvoval stáž v laboratoři jaderné chemie u prof. Joliot-Curie na Collége de France v Paříži.
- 1955-1964: ředitel Ústavu jaderné fyziky v Řeži.
- 1961-1964: ředitel divize Mezinárodní atomové agentury (MAAE) ve Vídni.
- 1964-1972: Katedra jaderných reaktorů ČVUT v Praze (od r. 1967 děkanem FTJF, nyní FJFI - fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská).
- 1973-1977: místoředitel Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně.
- 1977-2003: vědecký pracovník FJFI.
- Po zřízení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR (1993) pracuje jako člen jeho poradního sboru.
- Od 2004 - vědecký pracovník v Ústavu jaderné fyziky AV ČR.
- Je ženatý.

40 let
působil Čestmír Šimáně na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT.

Související