Pražské Hlavní nádraží má za sebou další fázi revitalizace. Cestujícím je nově k dispozici moderní zákaznické centrum, terminál s prodejem jízdenek a úschovna zavazadel. K již fungujícímu knihkupectví NeoLuxor a luxusním obchodům, jako je italský butik Sasch, navíc přibyly další obchody a restaurace.

Luxus vs. bezdomovci
"Mezi nové nájemníky patří například restaurace Potrefená husa, prodejna Schlecker a obchod s optikou Fokus Optik. Dále jsou zde prodejny květin, pralinek, kávy a čajů," popisuje Martin Hamšík, tiskový mluvčí italské developerské společnosti Grandi Stazioni, která rekonstrukci provádí.
Přesto může "Hlavák" působit jako místo plné kontrastů. I když první část přestavby skončila již v loňském lednu a do nových prostor se nastěhovaly často poměrně luxusní obchody, je budova dosud místem dostaveníček pražských bezdomovců, jímž se stala už v polovině 90. let.
Ač bylo právě vytlačení bezdomovců z prostoru jedním z cílů projektu, výsledek je nejednoznačný. Lidí, kteří si prostor nádraží zvolili jako náhradní obydlí, sice ubylo, přesto přeměna budovy v luxusní obchodní zónu ještě nepochybně nějaký čas potrvá.
Přesto prý nebylo těžké přilákat nájemníky z řad maloobchodníků. Martin Hamšík uvádí, že zájem projevovali sami patrně proto, že zkušenosti ze zahraničí ukazují, že obchody a gastroprovozovny v nádražních prostorech bývají ekonomicky navýsost úspěšné.
"Hlavní nádraží je v rámci Evropy zajímavým dopravním uzlem. Uvědomujeme si, že je to cesta na dlouhou trať, ale zároveň věříme, že České dráhy jdou správnou cestou a prostředí na českých nádražích se změní. Cestujícím bude dopřán větší komfort nejen při cestování vlakem, ale i při čekání na něj," míní manažer sítě restaurací Potrefená husa David Petřík.
Označit "Husu" za "nádražku" asi napadne málokoho. Restaurace cílí na střední vrstvy a na Hlavním nádraží se chce zaměřit hlavně na obchodní cestující. Firma počítá s tím, že pro potřeby specifického prostoru přizpůsobí svou nabídku.
"Kromě standardních jídel budeme nabízet i ta, která si hosté budou moci vzít s sebou, aby je mohli konzumovat při cestě," slibuje Petřík.

Stromy a káva
Nejen restaurace ale oživí provoz na Hlavním nádraží. Grandi Stazioni slibuje, že se již od příštího roku dočkáme také přeměny samotných nástupišť, přibýt by měly stromy a kavárny se zahrádkami.
Do konce roku 2010 má být dokončena také kultivace prostoru Vrchlického sadů, tedy parčíku před nádražím, jemuž nedobrá pověst vynesla přezdívku "pražský Sherwood". V průběhu necelých dvou let by se ze změti porostu, odpadků a laviček obsazených bezdomovci měl stát příjemný odpočinkový park s promenádou, květinovými záhony a fontánou.
Proměna vyvrcholí rekonstrukcí slavné secesní Fantovy kavárny. Ta sice potrvá ještě tři roky potom, co budou zpřístupněny zbývající prostory, ale bude prý stát za to.
Asi největší kuriozitou, kterou svým návštěvníkům nabídne, bude prosklená podlaha, skrze niž budou lidé moci pozorovat dění v dolní hale.

Inspirace ze zahraničí
Všechny zmíněné změny probíhají pod hlavičkou projektu Českých drah Živá nádraží. Ten odstartoval v roce 2004 a jeho cílem je proměnit více než šedesátku zanedbaných železničních stanic po celé zemi v multifunkční centra s obchody a restauracemi.
Nejde o český nápad. "Inspirovali jsme se ve Velké Británii, Německu, Rakousku a ve Švýcarsku," uvádí Ondřej Kubala, tiskový mluvčí Českých drah.
Samotná firma přitom projekt nefinancuje. Podobně jako v zahraničí i v Česku peníze do rekonstrukcí lijí soukromí investoři. Ti oplátkou dostanou možnost prostory bezplatně využívat. Investice se jim potom vrátí z pronájmů prodejní plochy maloobchodníkům.
"Na 30 až 40 let pronajmeme investorovi nádražní budovu s výjimkou provozních prostor a on se zaváže ji užívat, udržovat a realizovat v ní svůj podnikatelský záměr. Investor tak získá místo pro své obchody a České dráhy zase upravený prostor pro své klienty," říká Kubala.
Například v Itálii, kde podobný projekt proběhl na přelomu tisíciletí, prošlo proměnou třináct velkých nádraží - v Miláně, Turíně, Benátkách nebo v Římě.
Všechna rekonstruoval jediný developer - Grandi Stazioni. Právě ten, který revitalizuje rovněž pražské Hlavní nádraží.
Největším italským projektem společnosti byla obnova slavného římského nádraží Roma Termini.Historicky cenná budova z roku 1867 dostala nový kabát v roce 2000.
Aniž by ztratila oceňovaný architektonický výraz, který vznikl kombinací mnoha stylů, získala moderní zázemí. Investor totiž pamatoval také na vnitřní design budovy a ke spolupráci na modernizaci v uměleckém slova smyslu přizval i známé italské architekty a designéry.
Výsledkem je, že se díky moderní technice urychlilo odbavování cestujících a čas, který tam i tak musejí strávit, jim zpříjemňují obchody a restaurace. Spíše než jako na nádraží se na Roma Termini cítíte jako na letišti nebo ve velkém obchodním centru.

Jen devatenáct smluv
České dráhy by v rámci projektu Živá nádraží chtěly revitalizovat šedesátku železničních stanic. V současnosti se ale ukazuje, že to nebude tak snadné, jak se původně zdálo.
"Zpočátku byl zájem investorů a developerů veliký, ale postupně začal klesat," říká Kubala. Využívat drážní lokality totiž není vůbec jednoduché a situaci ještě komplikuje krize. "Bohužel současná situace na trhu projektu do karet příliš nenahrává. Developeři mají problémy a radikálně redukují své aktivity," dodává.
Smlouvy jsou zatím uzavřeny pro devatenáct lokalit. Ani ty ale nedávají stoprocentní jistotu, že k proměnám skutečně dojde.
Nejistá je třeba revitalizace nádraží v Karlových Varech. Investor, shodou okolností opět Grandi Stazioni, zjistil, že rekonstruovat budovu postavenou provizorně po druhé světové válce je příliš náročné.
"Nádraží jsme nepřevzali a nabídli jsme Českým drahám dvě varianty, jak situaci řešit v rámci dohodnuté výše investice. Nyní čekáme na rozhodnutí," říká Hamšík.
Grandi Stazioni přitom nevylučuje, že se bude do budoucna zajímat i o další projekty.
"Kromě pražského Hlavního nádraží nyní revitalizujeme železniční stanici v Mariánských lázních. Když se objeví zajímavé projekty, určitě budeme zkoumat podmínky, za jakých bychom do nich mohli vstoupit," předjímá Hamšík.

Ožijí Beroun i Chomutov
Oživení naproti tomu právě probíhá v Berouně, Českých Budějovicích, Chomutově nebo v Teplicích. S Českými drahami se na nich podílí jedenáct investorů. Většina by měla být dokončena do dvou let.
V případě pražských lokalit, jako jsou Nákladové nádraží Žižkov, Smíchovské nádraží či Nádraží Holešovice, situaci komplikuje fakt, že dosud není schválen územní plán.
To je dáno přirozeně tím, že úpravy, které se chystají, budou daleko většího rozsahu a nedotknou se jen nádražních budov a jejich bezprostředního okolí.
Na Smíchově například vznikne celá nová část - Smíchov City. Projekt, do kterého chce jeho investor a developer - Sekyra Group - vložit asi patnáct miliard korun, zahrnuje dvacet hektarů, které budou sloužit i jako křižovatka několika druhů dopravy - železnice, autobusů, tramvají a metra.
Současně tam vyroste téměř 400 tisíc metrů čtverečních komerčních ploch určených pro kanceláře, obchody, hotelové a rezidenční prostory a parkoviště.
"Budovy, které v areálu zůstanou, budou pravděpodobně také citlivě rekonstruovány," říká Radek Polák, tiskový mluvčí společnosti Sekyra Group, která je investorem a developerem projektu. A dodává: "Vše by mohlo být dokončeno po roce 2015."

Odvrácená tvář
V protikladu k nádražím, která procházejí modernizací, je v Česku i řada těch, jež chátrají, případně nad nimi visí hrozba demolice. Jde přitom často o historicky cenné budovy z druhé poloviny 19. století.
Snad pod vlivem vzpomínek na rok 1985, kdy byla odstřelena unikátní novorenesanční budova Denisova nádraží na pražském Těšnově, aniž by se k tomu občané tehdejšího komunistického státu mohli vyslovit, roste zájem veřejnosti o osud drážních nemovitostí.

Je-li zájem, jde všechno
Naposledy pobouřil plán srovnat se zemí secesní nádraží v Ústí nad Orlicí, tehdy patřící Českým drahám, aby mohla být narovnána trať. Záměr Stavby železniční dopravní cesty, která projekt realizovala a je současným vlastníkem budovy, narazil na odpor občanského sdružení "Nádraží nedáme!".
Hnutí dosáhlo nemalých úspěchů zásluhou aktivity svého iniciátora a hlavního organizátora - pětadvacetiletého Martina Kadrmana. Mladý muž z Ústeckoorlicka dokázal přesvědčit třeba tehdejšího ministra dopravy Petra Bendla, aby se do sporu o využití budovy vložil. Úsilí se vyplatilo.
Bendl se po necelém měsíci ve funkci, 20. února rozhodl osobně zhodnotit situaci přímo na místě. "Budova se bourat nemusí," zněl jeho tehdejší závěr.
Záležitost řešil symbolicky poslední den svého působení na ministerstvu. Kadrmanovi a režisérce Olze Sommerové, která se v úsilí hnutí též angažovala, 7. května oznámil, že záchrana nádraží je definitivní.
Zkušenosti, které nabyl během zhruba třičtvrtěročního úsilí o záchranu nádraží, prý Kadrmanovi ukázaly, že vždy záleží na tom, na koho při jednání narazí. "Vesměs nám pomohli lidé, ať už v řadách politiků nebo státních úředníků, pro něž je železnice koníčkem. Je-li tam osobní zájem, jde všechno," uzavírá.

Pavla Kreuzigerová

Foto: Jiří Novák, ČTK

Zatímco v případě Smíchovského nádraží se navzdory radikálním proměnám jeho okolí počítalo s citlivou rekonstrukcí, secesní nádraží v Ústí nad Orlicí mělo ustoupit nové železniční cestě. Díky aktivistům z hnutí »Nádraží nedáme!« se tak nestane.

19 nádražních budov
našlo v rámci projektu Živá nádraží investora.

Související